ODCHYTOVÁ SLUŽBA A ÚTULEK

odchyty toulavých a zdivočelých zvířat sběr a neškodná likvidace kadáverů asistenční služby, spolupráce s IZS venčení psů, hlídání a péče o zvířata zvířecí taxi - individuální přeprava zvířat

telefon
+420 777 214 680 info@animal-rescue.cz
animal-rescue

ZPĚT

UŽITEČNÉ INFORMACE



Ras provázel lidstvo odedávna.


Ras, pohodný drnomistr, drnní mistr, antoušek a ještě mnoho dalších abdeker, wasenmeister, excoritor – to všechno jsou názvy pro jednu a tutéž osobu. Majitele koncesované živnosti, která se zabývala živočišnými odpady, tedy likvidací a zpracováním těl uhynulých zvířat. Mezi její další činnosti patřil odchyt a utrácení toulavých a nemocných, či nepohodlných psů a dalších zvířat. Ve velkých městech to bylo také vybírání záchodů a vyklízení odpadků a další činnosti, které nikdo nechtěl vykonávat. Velmi často se tato živnost slučovala s funkcí katova pacholka, nezřídka i kata samotného. Patronem rasů byl svatý Roch.

Z uvedeného vyplývá, že to bývala živnost, ač jakkoliv záslužná, opovrhovaná a nedoceňovaná. Rasové náleželi do stavu tzv. lidí bezectných (neměli veškerá občanská práva, nesměli sloužit v armádě, vykonávat veřejné úřady apod.), se kterými nebylo radno se zbytečně sdružovat. Do kostelů vstupovali vlastní brankou, nebo alespoň sedávali na vlastní lavici, na kterou by nikdo jiný nesedl, na svých poutích nepřespávali v hostincích, ale u profesních kolegů. Také sňatky uzavírali pohodní - až na velké výjimky výhradně mezi lidmi svého stavu. Obecně byli považováni za lidi podivné, hrubé až nenormální. Pohodnice – provozovny a příbytky rasů bývaly postaveny mimo městské hradby.
Na straně druhé byli pohodní vyhledáváni (zejména jejich ženy) jako léčitelé zvířat a mastičkáři, mnozí se přiživovali prodejem výrobků ze zpracovaných zvířat jako klihaři, řemínkáři a podobně. Pohodným se však pod nejpřísnějšími tresty zapovídalo prodávat či dávat maso ze zdechlin. Mrchoviště musela být oplocena, aby tam nikdo cizí nemohl nic vykopávat a často byla celá exekuce sledována policejními orgány. Tak o tom hovoří i následující zápis z policejního hlášení, kde se píše že: "byla přivežena odporažena nuceni 1 kráva ze Žiželic od pana Kepla staršího, po ohledání místního zvěrolékaře pana Hofhanzla byla uznána se k výseku nehodící a druhého dne 7. června 1914 pohodným p. Kocourkem odvezena na mrchoviště zdejší a za dozoru policejního strážníka desinfekčním roztokem polita a v zákonné hloubce zakopána. Podepsaný oznamuje, že u dotyčné nucené porážky scházely vnitřnosti, hlava a plece. Kůže zůstala u zdejší zběrny kůži a ve vápeném mléce desinfikována, jak okresní politická správa nařizuje".

První hygienické předpisy můžeme odsledovat již ve starověku. Již v bibli ve Starém zákoně se opakovaně objevují různá nařízení typu co je nečisté, nesmí být požíváno. Např. "Lid svatý budete mi a nebudete jísti masa zadáveného na poli, psu je vržete" nebo "jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude". Rozmach pohodenské živnosti však přišel až v pozdním středověku, kdy vznikaly konkrétní předpisy regulujících chov zvířat, způsob výstavby domů, péči o odstraňování bahna a špíny z ulic apod. Vznikl také cech, který se jmenoval "Společenstvo drnomistrů". Ten vystavoval výuční listy na základě kterých bylo vrchností povoleno vykonávat činnost. Novověk postupně odstraňoval nerovnoprávné postavení pohodných, na druhou stranu rozvojem pochopení souvislostí mezi hygienou a vznikem různých infekčních chorobu lidí i zvířat bylo pohodným postupně zakázáno léčit zvířata a lidi, obcím bylo nařízeno zřizování mrchovišť a hluboké zakopávání uhynulých zvířat. V našich zemích se pohodnictví dostalo zákonem č.35 z 29.února 1880 pod trvalý dohled úředních zvěrolékařů a lékařů. Již v r. 1899 vznikla moderní kafilérie - termochemický ústav ke zužitkování zvířecích mršin jako první na našem území v Praze na původním pražském popravišti na Pankráci nákladem 50.000 korun tehdejším majitelem pohodnice p. Nešverou a jeho zetěm, strojním inženýrem Janatkou. Toto zařízení bylo v nepřetržitém provozu až do r. 1953. Ještě za první republiky vykonávali rasové svoji činnost, ale pohodnice již začaly zanikat a postupně je nahrazovaly kafilerie. Po druhé světové válce byly kafilerie a pohodnictví, stejně jako mnoho jiných odvětví, znárodněna a centralizována pod Státní veterinární asanační ústav.

V Českých Budějovicích plnil povinnosti rasa místní kat až do poloviny 19. století, kdy funkce kata zanikla a prvním samostatným rasem byl Jakub Turek, který se do nově vystavěné pohodnice (rasovny) nastěhoval roku 1862. Pohodnice bývala na dnešní křižovatce ulic U Sirkárny a Pekárenská, v místě částečně vysušeného rybníka Bor a sloužila až do roku 1950, kdy její provoz nahradila nedaleko vybudovaná spalovna. Budova bývalé rasovny byla zbořena krátce po roce 1990 a do dnešní doby se zachovala pouze cihlová zeď původního oplocení.
Českobudějovická spalovna fungovala od roku 1950 do poloviny 80. let, potom ji nahradil modernější a zejména od města vzdálenější provoz kafilerie u Chotýčan (nyní Vetas ČB s.r.o.).

V současné době upravuje činnost především zák. č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, který shromažďování, svoz a neškodnou likvidaci nebo zpracování živočišných produktů a odchyt toulavých a opuštěných zvířat řadí do skupiny činností veterinární asanace. Zákon tak stanovuje, že k výkonu činnosti je nutné povolení orgánu Státní veterinární správy a že odchyt toulavých, zdivočelých a synantropních živočichů je odbornou veterinární činností, kterou mohou vykonávat jen osoby odborně způsobilé.

fotka fotka fotka
Odchytová technika

Copyright © 2008 - 2017, Animal Rescue
Vytvořil Pavel Rampas