ODCHYTOVÁ SLUŽBA A ÚTULEK

odchyty toulavých a zdivočelých zvířat sběr a neškodná likvidace kadáverů asistenční služby, spolupráce s IZS venčení psů, hlídání a péče o zvířata zvířecí taxi - individuální přeprava zvířat

telefon
+420 777 214 680 info@animal-rescue.cz
animal-rescue

ZPĚT

UŽITEČNÉ INFORMACE



Evidenční známky, tetování nebo mikročipy?


Člověk si zvířata označoval od dávných věků – různými způsoby a z rozličných důvodů. Nejčastěji proto, aby identifikoval svůj majetek.

Označování psů má v našich zemích tradici necelá dvě století. První známky pro psy se v Čechách objevily přibližně v sedmdesátých letech devatenáctého století. Tedy v době, kdy byla obcím dána možnost vybírat poplatky za držení psa. Známka tehdy byla jakýmsi dokladem o zaplacení, popřípadě i prominutí výše zmíněného poplatku či daně. Evidenční známky bývaly vydávány každoročně v odlišném provedení. Obecní úřady si mohly vybírat z řady vzorů, které jim byly nabízeny ražebnami zabývajícími se mimo jiné výrobou těchto známek. Ve většině případů se jednalo o drobná umělecká dílka rozdílných tvarů s vyraženým názvem obce a rokem platnosti, množstvím ozdobných ražeb, typů písma a zobrazením psů. Dále byl na známce otvor pro její zavěšení na obojek psa (přibližně od roku 1930 nabízela pražská ražebna Vladimír Podivín patentovaný způsob vyztužení otvoru proti prodření ocelovým pancéřkem) a dodatečně byla na známky vyrážena pořadová čísla.
Od roku 1909 začaly být vedle evidenčních známek vydávány tzv. známky kontumační. Jejich vydávání bylo upraveno § 42 všeobecného zákona o zvířecí epidemii ze dne 6.8. 1909 říšského R-U zákoníku a měly napomoci při potlačování infekčních chorob šířených zvířaty, zejména vztekliny. Na rozdíl od známek evidenčních byly tyto vyráběny ve shodném provedení a lišily se pouze vyraženým názvem příslušného policejního okresu.
Jak již bylo řečeno evidenční známky byly vydávány obcemi. Výjimku tvořily evidenční známky vydané v oblasti pohraničí ve čtyřicátých letech minulého století, kdy část odtrženého území byla přičleněna k Německé říši. Zde byly mimo zvyklost vydávány známky pro více obcí jednoho tehdejšího zemského kraje.
Po roce 1945 doznalo vydávání známek pro psy několik změn. K jejich výrobě se začaly užívat levnější materiály, zejména železo, zinek a hliník, ale známky také postupně přestávaly potvrzovat zaplacení poplatku. Tuto skutečnost převzala administrativa a proto nebylo nutné vydávat známky každoročně nové. Evidenční známky se nadále vydávaly na delší období, zpravidla na celou délku života psa a na jejich ražbách tak přestávaly být uvedeny letopočty. Nadále si však podle zvyklostí zachovávají různé tvary, písemné označení obcí, které je vydaly a do jejichž evidence zvířata spadají a zpravidla i vyobrazení psa, popřípadě psí hlavy. Zhruba od sedmdesátých let dvacátého století se začínají objevovat i psí známky vyráběné z plastů.
Podle čísla evidenční známky – má li ji pes při sobě, je možné v evidenci obce dohledat jeho majitele.

Vedle psích známek, které plní funkci při evidenci zvířat místními samosprávami začaly zvířata označovat chovatelské spolky a kluby, které se zabývaly jejich plemenitbou. Chovaná zvířata byla (a jsou) označována tetováním. Tetování se provádí pouze u čistokrevných štěňat psů, jejichž rodiče jsou chovnými jedinci daného plemene. Označení je možné do ušního boltce, nebo do slabiny. Obecně se dá říci, že nevýhodou tetování je velmi častá špatná čitelnost, výrazná bolestivost zejména u tetování do slabiny. Za výhodu se dá považovat jeho cena. Každé tetované zvíře má vystavený průkaz původu, ve kterém jsou zapsáni jeho předci, chovatelská stanice ze které zvíře pochází i majitel zvířete. Souběžně je pes evidován v příslušné plemenné knize. Bohužel zde již není evidován majitel zvířete, ale pouze chovatelská stanice – tedy majitel feny, které se štěně narodilo. Přidělená čísla v uších či slabinách pak slouží k identifikaci psů při vlastní plemenitbě, na výstavách, svodech, bonitacích apod. Při ztrátě, respektive nálezu tetovaného psa se podle tohoto čísla dá dohledat majitel, ale vyžaduje to již nutnou dávku štěstí a vytrvalosti. V první řadě musíte správně přečíst tetovací číslo a určit plemeno psa, Dál se musíte spojit s příslušnou plemennou knihou, která vám sdělí kontakt na chovatelskou stanici a věřit, že její majitel byl zodpovědný člověk a vede si záznamy o tom komu a kdy jaké štěně prodal. Teprve když se tyto okolnosti protnou je možné podle tetovacího čísla dohledat majitele nalezeného zvířete.

V sedmdesátých letech minulého století byl v USA vyvinut systém pro označování dobytka identifikačními mikročipy. To začalo nahrazovat bolestivé a snadno pozměnitelné označování zvířat výžehem. V Československé republice se první zvířata označená mikročipy objevila v zoologických zahradách. V roce 1992 nechal označit své stádo koní majitel zvířat v Chrastavě u Liberce a následně začala takto označovat své koně Česká klusácká asociace. V roce 1997 byla zavedena možnost identifikace psů pomocí mikročipů v celé České republice. V současnosti je paragrafem 13, zák. č. 246/1992 Sb. Na ochranu zvířat proti týrání v platném znění dána obcím možnost stanovit označování všech psů v obci metodou radiofrekvenční identifikace.
V počátcích této metody u nás panovala na trhu značná nejednota co se týká vnitřní struktury čipu i frekvence na které zařízení pracovalo. Mikročipy jedné společnosti nešlo identifikovat čtečkami jiné a podobně. Tuto situaci napravilo přijetí mezinárodně platných norem pro RFID - ISO 11784 a 11785, které upracují systém požadavkům EU (Nařízení EU č. 998/203 o pohybu zvířat v zájmových chovech na území členských zemí EU).
Vlastní mikročip je tvořen zpravidla kapslí z bioskla o rozměrech cca 2 x 11 mm, v níž je uložena anténa a pasivní nosič nesoucí vlastní identifikační kód. Zavádí se injekčně do podkoží na levou stranu krku, kde dojde k jeho zapouzdření. Mikročip který odpovídá ISO standardu 11784 a ISO 11785, má patnáctimístný kód, který lze přečíst pomocí speciální čtečky na frekvenci 134,2 kHz. Existuje množství výrobců a tedy i druhů mikročipů, které by měly uspokojit i náročného majitele.
Nevýhodou oproti tetování je jeho vyšší cena a skutečnost, že vlastní identifikační číslo lze zjistit jen pomocí speciálního zařízení - čtečky.

Nestačí ovšem jen nechat svého psa (kočičku, papouška, fretku nebo jiné zvíře) označit mikročipem! Důležitá je jeho registrace! Vlastní aplikace nic neznamená. Na zvířeti se na první pohled (ani pohmat) nepozná, že je označené, psa nelze vyhledat pomocí satelitních družic (natož jej ovládat). Pokud někdo nalezne toulavé zvíře je nutné se nejdříve přesvědčit, zda je – či není označené. V tom Vám pomůže většina veterinárních lékařů, odchytová služba, útulky, ve větších městech městská policie. Pomocí čtečky je vyvolán identifikační kód mikročipu. Toto číslo je nutné zadat do vyhledávače některé z databází (celosvětový vyhledávač PetMaxx, Centrální evidence zvířat a věcí ČR, Národní registr,BackHome, databáze obecních a městských úřadů). Pokud je váš mikročip registrován získáte kontakt na majitele psa. Ovšem v případě, že se nejedná o registrovaný mikročip máte psa označeného velmi perspektivní metodou, znáte číslo mikročipu, ale psa musíme umístit do útulku, kde bude čekat, zda se o něj někdo přihlásí naprosto stejně, jako kdyby označený nebyl! A takových zvířat je bohužel celá řada.
A na co si dát při výběru mikročipu pozor? Vzhledem k tomu, že aplikaci provádí veterinární lékař, je vhodné se před aplikací informovat, které druhy používá a zda v ceně zákroku je i zavedení mikročipu do databáze a do které. Pro někoho může být důležitý druh mikročipu a jeho povrchová úprava či rozměry. Většina mikročipů je vyráběna ze speciálního „biokompatibilního“ skla, které nedráždí. Pro malá plemena s velmi tenkou kůží jsou vhodnější čipy, jejichž povrch není vyroben ze skla ale z polymeru. Jeho předností je pružnost a nižší hmotnost. V současné době jsou na trhu i tzv. mini mikročipy s rozměry 1,4 x 8 mm
Označování zvířat je nedílnou součástí chovu psů nejen s průkazem původu. Označení by mělo být trvalé, nezaměnitelné a pro zvíře bezpečné a dohledatelné. Dle Nařízení EU č. 998/2003 o pohybu zvířat v zájmových chovech (týká se psů, koček a fretek) musí být zvířata při cestách do zahraničí označena, a to po přechodnou dobu tetováním, které musí být čitelné!, nebo čipováním. Od 1.1.2011 je možné označení pouze mikročipem.

fotka
Odchytová technika

Copyright © 2008 - 2017, Animal Rescue
Vytvořil Pavel Rampas