Problém s toulavými kočkami může být pro města palčivý, ale je to problém nás, lidí, ne koček. Populace zdivočelých toulavých koček vznikají z naší nedbalosti a nezodpovědnosti a není možné před jejich existencí zavírat oči.
Jedná se převážně o jedince, kteří se narodili již zdivočelým, opuštěným a nechtěně narozeným kočkám. Všechny tyto kočky se narodily proto, že člověk nebyl schopný své kočky ohlídat, nebo je vykastrovat. Jsou to často téměř divoká zvířata, která už od člověka nechtějí nic jiného, než trochu krmení a suché místo na přespání někde v klidu. Blízká přítomnost lidí a uzavřené prostory je stresují a není vždy možné, ani vhodné se je pokoušet umístit do rodin. Není ani účinné se jich v lokalitě zcela zbavovat, jen se tím uvolní místo pro jiné a stejná situace se za čas opakuje znovu. Navíc práce s takovými zvířaty není úplně jednoduchá a jejich umístění do rodin bývá spíše zázrakem.
Skutečným a jediným rozumným řešením je takové kočky odchytit, vykastrovat, případně přeléčit, označit je a vypustit zpět. A samozřejmě se o ně i nadále starat, dohlížet na ně a v případě potřeby zákrok zopakovat.
Celá záležitost je metodicky upravena Doporučením Ústřední komise na ochranu zvířat MZe ČR, kde se mimo jiné říká, že: „za regulaci populace toulavých koček považujeme soubor opatření, který zamezí utrpení zvířat vzniklému v důsledku nekontrolovaného množení toulavých, opuštěných a zdivočelých koček v příslušné lokalitě, a pokud je to možné, ponechá kastrované jedince na jejich původně obhajovaných teritoriích“. Zákon na ochranu zvířat proti týrání pak výslovně říká, že: „regulováním populace zvířat se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě, zejména omezením nepřirozené nabídky potravních zdrojů a možností rozmnožování populace, a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu nebo rizika ohrožení populací volně žijících zvířat, a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů„.
V případě, že taková situace nastane, je třeba ji řešit společně s lidmi, kteří se o toulavé kočky v místě starají, obcí a místně příslušnou vetrinární správou. Každé regulační opatření má svá pravidla a veterinární správa nejen stanovuje konkrétní podmínky, ale i taková opatření dozoruje. Na skutečnost, že bude odchyt koček prováděn, je nutné předem vhodným způsobem upozornit vlastníky domácích koček, aby nedošlo k nechtěnému odchycení a následné kastraci těchto jedinců.
Protože se většinou jedná o extrémně plachá zvířata, odchytávají se v dobu, kdy jsou zvyklá na krmení. Odchyty koček musí provádět osoby, které mají pro uvedenou činnost příslušná povolení. Využívají se samočinné odchytové klece, následně se kočky přemístí do přepravek a odvážejí do útulku, kde proběhne jejich registrace a prvotní prohlídka. Zjistí se zevrubně jejich zdravotní stav, zbaví se parazitů, případně se vyberou přizpůsobiví jedinci, které je možné předat do individuální péče novým majitelům.
Ve vyjímečných případech je možné u extrémně nemocných, nebo vyčerpaných koček přistoupit k eutanázii. Nelze ovšem k utrácení zvířat přistupovat prioritně, z důvodu, že někomu vadí, nebo že o ně nikdo nemá zájem.
Následně jsou kočky svěřeny do odborné péče veterinářům, kteří je vyšetří, stanoví případné léčení, provedou kastraci a jejich označení. Označování zdivočelých koček se provádí současně s kastrací (tedy v narkóze) vrubem do ušního boltce. Jedná se o mezinárodně uznávané označení kastrovaných koček a jeho zásadní výhodou je možná vizuální kontrola, bez nutnosti dalšího odchytu a manipulace s divokými zvířaty, která jim způsobuje nadměrný stres. Navíc u koček (samic) není bez označení již po krátké době možné zjistit, zda byla, či nebyla kastrace provedena. Po zotavení, které trvá u kocourů obvykle asi pět dní, u koček dvojnásobek, se zvířata vypouštějí zpět do původní lokality.
Důležité je, že se jedná se o komplexní opatření, nikoliv o jednorázový zásah. Společně s provedenými odchyty a kastracemi musí být nadále o kočky v lokalitě postaráno. Je třeba dohlížet na zdravotní stav zvířat a v případě potřeby zajistit odbornou pomoc. Zdivočelé kočky jsou ale zpravidla nenáročné. Potřebují mít možnost ukrýt se před nepřízní počasí, potřebují přiměřeně přikrmovat a čas od času preventivně odčervit. Na místě, kde se kolinie zdržuje je také nutné udržovat pořádek tak, aby se zde neválely jednorázové mističky od krmení a zbytky potravy, které by mohly na místo lákat například hlodavce. Dvakrát do roka je dobré místa, kde kočky nocují vydezinfikovat a ošetřit proti parazitům.
Kočky jsou teritoriální zvířata a kastrovaní jedinci zpravidla udrží lokalitu obsazenou, náhodně zatoulaní kocouři zde nezpůsobí žádné škody a kolonie tak nijak nekontrolovatelně nenarůstá. Pokud se přeci jen po čase objeví nová kočička (bez vrubu na ušním boltci), je třeba zajistit její odchyt a postupovat u ní stejně, jako u každého jiného nalezeného zvířete.
Je naivní prosazovat myslenku, že samotným zákazem krmení toulavých koček, které jsou sice divoké, ale stále závislé na lidské péči, se problém vyřeší. Jen se tím zvýší utrpení zvířat, která jsou vyčerpávána opakovanými březostmi, šířením nemocí, vzájemnými potyčkami, vyhladověním a jejich zbytečnými úhyny. Na druhou stranu je nutné přijmout skutečnost, že krmení musí být regulované, pouze na vyhrazených místech, ideálně organizované krmiči zodpovědnými za každé krmné místo po dohodě s obcemi, tak aby potravní zdroje byly kontrolované.
Nejjednodušším řešením je včas, vhodným způsobem minimalizovat množství toulavých a opuštěných koček zodpovědným přístupem nás lidí.
