Ras, pohodný drnomistr, drnní mistr, antoušek a ještě mnoho dalších – abdeker, wasenmeister, excoritor… To všechno jsou názvy pro jednu a tutéž osobu. Majitele koncesované živnosti, která se zabývala živočišnými odpady, tedy likvidací a zpracováním těl uhynulých zvířat. Mezi její další činnosti patřil odchyt a utrácení toulavých a nemocných, či nepohodlných psů a dalších zvířat. Ve velkých městech to bylo také vybírání záchodů a vyklízení odpadků a další činnosti, které nikdo nechtěl vykonávat. Velmi často se tato živnost slučovala s funkcí katova pacholka, nezřídka i kata samotného. Patronem rasů byl svatý Roch.
Z uvedeného vyplývá, že to bývala živnost, ač jakkoliv záslužná, opovrhovaná a nedoceňovaná. Rasové náleželi do stavu tzv. lidí bezectných (neměli veškerá občanská práva, nesměli sloužit v armádě, vykonávat veřejné úřady apod.), se kterými nebylo radno se zbytečně sdružovat. Do kostelů vstupovali vlastní brankou, nebo alespoň sedávali na vlastní lavici, na kterou by nikdo jiný nesedl, na svých poutích nepřespávali v hostincích, ale u profesních kolegů. Také sňatky uzavírali pohodní – až na velké výjimky výhradně mezi lidmi svého stavu. Obecně byli považováni za lidi podivné, hrubé až nenormální. Pohodnice – provozovny a příbytky rasů bývaly postaveny mimo městské hradby, to bylo zapříčiněno jednak všeobecným míněním a opovrhováním společnosti, ale mělo to i pozitivní hygienické dopady.
Na straně druhé byli pohodní vyhledáváni (zejména jejich ženy) jako léčitelé zvířat a mastičkáři, mnozí se přiživovali prodejem výrobků ze zpracovaných zvířat jako klihaři, řemínkáři a podobně. Pohodným se však pod nejpřísnějšími tresty zapovídalo prodávat či dávat maso ze zdechlin. Mrchoviště musela být oplocena, aby tam nikdo cizí nemohl nic vykopávat a často byla celá exekuce sledována policejními orgány. Tak o tom hovoří i následující zápis z policejního hlášení, kde se píše že: „byla přivežena odporažena nuceni 1 kráva ze Žiželic od pana Kepla staršího, po ohledání místního zvěrolékaře pana Hofhanzla byla uznána se k výseku nehodící a druhého dne 7. června 1914 pohodným p. Kocourkem odvezena na mrchoviště zdejší a za dozoru policejního strážníka desinfekčním roztokem polita a v zákonné hloubce zakopána. Podepsaný oznamuje, že u dotyčné nucené porážky scházely vnitřnosti, hlava a plece. Kůže zůstala u zdejší zběrny kůži a ve vápeném mléce desinfikována, jak okresní politická správa nařizuje“.
V Českých Budějovicích plnil povinnosti rasa místní kat až do poloviny 19. století, kdy funkce kata zanikla a prvním samostatným rasem se stal Jakub Turek, narozený roku 1805. Do nově postavené pohodnice (rasovny) se nastěhoval roku 1862. Pohodnice bývala na dnešní křižovatce ulic U Sirkárny a Pekárenská, v místě částečně vysušeného rybníka Bor a sloužila až do roku 1950, kdy její provoz nahradila nedaleko vybudovaná spalovna. Budova bývalé rasovny byla zbořena až krátce po roce 1990 a do dnešní doby se zachovala pouze cihlová zeď původního oplocení.
Českobudějovická spalovna fungovala od roku 1950 do poloviny 80. let, kdy ji nahradil modernější a zejména od města vzdálenější provoz kafilerie u Chotýčan (nyní Vetas ČB s.r.o.).
V současné době upravuje činnost především zák. č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, který shromažďování, svoz a neškodnou likvidaci nebo zpracování živočišných produktů, ale i odchyt toulavých a opuštěných zvířat řadí do skupiny činností veterinární asanace. Zákon tak stanovuje, že k výkonu činnosti je nutné povolení orgánu Státní veterinární správy a že odchyt toulavých, zdivočelých a synantropních živočichů je odbornou veterinární činností, kterou mohou vykonávat jen osoby odborně způsobilé.
